Colivingové projekty napříč světem vnáší do debaty o městském bydlení nový směr, jak efektivně využívat cenné metry čtvereční drahých městských pozemků a zároveň přispět k řešení bytové nouze. Kanada hrála doposud na poli globálního colivingu spíše vedlejší roli. Tamní podnikatel Robert Barnard však se svou společností Toboggan Flats přišel se strategií, která se může stát referenčním příkladem i pro další světové metropole. V rámci svého konceptu přetváří prázdné kancelářské budovy kanadských měst v dostupné bydlení. Jejich model je zdánlivě velmi jednoduchý: využít maximálně efektivně stávající konstrukci včetně zařízení i technologií, a tímto způsobem v průměru zkrátit čas konverze až na devět měsíců.
Právě pragmatická úspora času a využití stávajících kapacit má přispět k rychlé nabídce nových ubytovacích kapacit. O poznání nižší vstupní náklady oproti běžné bytové výstavbě a využití bývalých administrativních celků v perspektivních lokalitách jsou faktory, které z daného konceptu dělají lákavý model. Typologie administrativních staveb se pro coliving dobře hodí zejména díky multifunkčním společným prostorů.