To, co ze stadionu činí skutečné „novodobé koloseum“, však není pouze jeho kapacita či technická vyspělost, ale způsob, jakým vstupuje do městské struktury. Stadion by neměl být izolovaným objektem na okraji dění, nýbrž přirozenou součástí urbanistického organismu napojenou na infrastrukturu, veřejný prostor i každodenní život obyvatel.
Co tedy znamená citlivé začlenění stadionu do současného města? Jak má dnes fungovat jeho propojení s dopravou, službami a okolní zástavbou a jak k této výzvě přistupujeme u nás v ateliéru?
Dnešní napojení na infrastrukturu
Už ve starověkém Římě bylo Koloseum zasazeno do struktury města tak, aby umožnilo plynulý příchod i odchod tisíců diváků. Široké komunikace, předprostory i systém vstupů byly dimenzovány na vysokou kapacitu a zajišťovaly bezpečný a efektivní pohyb davů. Koloseum tak nebylo izolovaným objektem, ale integrální součástí městského organismu.
Současné město je však mnohem komplexnější. Vedle pěší dopravy dnes pracujeme s automobilovou, autobusovou, tramvajovou i železniční dopravou, často doplněnou sítí metra či cyklotras. Každý z těchto způsobů mobility klade specifické nároky na organizaci přístupových cest, předprostorů i samotných vstupních sekvencí. Klíčovou roli zde hraje nejen kapacita, ale také schopnost regulace a případné selekce proudů návštěvníků, například podle sektorů, typu akce či bezpečnostních požadavků.
Ideální řešení proto spočívá v provázání stadionu s existující sítí městské dopravy tak, aby jednotlivé druhy mobility přirozeně ústily do jasně strukturovaných předprostorů. Zastávky hromadné dopravy by měly být situovány v docházkové vzdálenosti a napojeny na kapacitní rozptylové plochy, které umožňují bezpečnou akumulaci i postupné rozdělení návštěvníků ke konkrétním vstupům. Tyto přechodové zóny zároveň formují první kontakt diváka se stavbou a významně ovlivňují celkový zážitek z návštěvy.
Samostatnou vrstvu představuje řešení individuální automobilové dopravy. V prostředí velkých metropolí, kde dochází k postupnému omezování dopravy v centrech, je nezbytné hledat model, který nezatěžuje okolní prostředí a zároveň zachovává dostupnost. Parkovací kapacity proto nevnímáme pouze jako technické zázemí, ale jako součást širší dopravní koncepce s možností sdílení, etapizace či víceúčelového využití mimo dny konání akcí.
Náš přístup
V našem ateliéru přistupujeme k návrhu veřejných staveb vždy skrze důkladné čtení kontextu místa. Klíčová je pro nás srozumitelná dopravní vazba, logická organizace pěšího pohybu a vznik kvalitního veřejného prostoru, který obstojí nejen při maximálním zatížení během velkých akcí, ale i v každodenním fungování města.
U projektů tohoto měřítka pracujeme s jasnou hierarchií vstupů, přehledným rozdělením návštěvnických proudů a s předprostory, které nevnímáme pouze jako technickou nutnost, ale jako integrální součást městské struktury. Stadion proto chápeme nikoli jako izolovaný objekt, nýbrž jako aktivní urbánní prvek, jenž může posilovat identitu města i jeho fanouškovské komunity a kultivovat své okolí i mimo rámec samotných sportovních či kulturních událostí.
Stadion a víceúčelová hala jako součást městské struktury
Podobný princip začlenění sportovní infrastruktury do města uplatňujeme i v našich vlastních návrzích. Ať už jde o nový stadion Bazaly v Ostravě nebo areál víceúčelové haly v Olomouci, v obou případech jsme pracovali s představou sportovní stavby nikoli jako izolovaného objektu, ale jako přirozené součásti širšího městského organismu.
V případě stadionu Bazaly v Ostravě jsme navrhli stadion jako otevřený městský uzel, který propojuje Komenského sady s centrem města a navazuje na existující pěší trasy, zeleň i dopravní infrastrukturu. Stadion zde není bariérou, ale součástí veřejného prostoru, který územím volně protéká a funguje i mimo režim zápasových dnů. Důležitou roli hraje jasná organizace nástupních ploch, přehledné rozdělení vstupů po celém obvodu i promyšlené oddělení jednotlivých skupin uživatelů. Dopravní řešení přitom vychází ze stávající infrastruktury a doplňuje ji tak, aby zvládala velké sportovní akce bez zbytečné zátěže pro okolní městské prostředí.
Stejný důraz na propojení sportovní stavby s každodenním životem města jsme uplatnili i u areálu víceúčelové haly v Olomouci. Návrh vnímá území v blízkosti řeky Moravy a historického centra jako rozvojovou příležitost pro vznik nové městské čtvrti, v níž se sport, kultura, rekreace i běžný městský provoz přirozeně doplňují. Víceúčelová hala zde není jen technickým zázemím pro velké akce, ale součástí širší urbanistické kompozice s parky, náměstími, sportovními provozy, hotelem i administrativou. Klíčové je pro nás, aby takové místo fungovalo v různých časových režimech, při velkých událostech i v každodenním provozu, a posilovalo vztah města k řece, veřejnému prostoru i nové zástavbě.
Oba návrhy tak ukazují, že sportovní infrastrukturu dnes nevnímáme jen optikou kapacity, technologie nebo provozní efektivity. Stejně důležitá je její schopnost stát se součástí města: navazovat na jeho strukturu, podporovat přirozený pohyb lidí, aktivovat veřejný prostor a vytvářet nové vazby mezi sportem, komunitou a každodenním životem. Právě v tomto propojení spatřujeme současnou roli stadionu či arény jako skutečného městského prvku.
Tématu se věnuje také text: Sportovní architektura: formování identity a městského odkazu
