Celkové náklady na technologickou část projektu dosáhly u konvenční varianty 176 milionů Kč. Low-tech varianta pracuje s částkou 76 milionů Kč, což představuje průměrné snížení nákladů na technologie o 50 %.
Nejvýraznější rozdíly se projevily u zdravotně technických instalací, kde náklady klesly z 23,3 milionu Kč na 4,8 milionu Kč (−73 %), a u vzduchotechniky, která se snížila ze 40,7 milionu Kč na 8,8 milionu Kč (−72 %). U systémů větrání, vytápění a chlazení činí rozdíl téměř 32 milionů Kč (z 50,5 milionu Kč na 18,8 milionu Kč), tedy −34 %. Silnoproudé a slaboproudé rozvody klesly z 61,8 milionu Kč na 43,6 milionu Kč (−20 %). Data potvrzují, že architektonický koncept zásadně ovlivňuje rozsah i cenu technologického vybavení budovy.
„Low-tech není o rezignaci na komfort nebo kvalitu vnitřního prostředí. Je to o chytrém návrhu, který využívá pasivní principy – orientaci ke světovým stranám, práci se stíněním, přirozené větrání nebo optimalizaci požárního řešení. Pokud architektura funguje sama o sobě, nepotřebuje tolik podpůrných technologií,“ říká Markéta Pavlunová, Head of Architecture studia Perspektiv.
Princip low-tech architektury stojí na jednoduchosti, odolnosti a dlouhodobé provozní udržitelnosti. Méně technologií znamená nejen nižší investici při realizaci, ale také menší nároky na servis, údržbu a budoucí obnovu zařízení. V prostředí veřejných staveb, škol nebo administrativních budov to může představovat zásadní rozdíl v dlouhodobém rozpočtu provozovatele. Zkušenosti z praxe ukazují, že složité technologické systémy sice mohou v prvních letech fungovat bez větších problémů, ale bez pravidelného servisu a odborné správy se po deseti či patnácti letech stávají významnou finanční zátěží.
„Technologie jsou důležitou součástí staveb, ale neměly by nahrazovat kvalitu architektonického návrhu. Pokud budovu navrhnete tak, aby přirozeně regulovala světlo, teplo a vzduch, investice do složitých systémů může být výrazně nižší. A stejně tak i budoucí náklady na jejich servis. Low-tech je vědomá volba směrem k ekonomické i ekologické odpovědnosti,“ doplňuje Ján Antal, zakladatel studia Perspektiv.
Výsledky srovnání potvrzují, že rozhodnutí o míře technologické vybavenosti budovy je klíčové nejen z hlediska investičního rozpočtu, ale i z pohledu celkového životního cyklu stavby. Low-tech architektura tak nepředstavuje krok zpět, ale strategii, která propojuje ekonomickou racionalitu s udržitelností a dlouhodobou funkčností.
Příloha 1: Tabulka srovnání technologických investic do projektů stejné typologie
| Technologie | Konvenční řešení (mil. Kč) | Low-tech řešení (mil. Kč) | Rozdíl (mil. Kč) | Úspora (%) |
| Zdravotně technické instalace (ZTI) | 23,3 | 4,8 | 18,5 | 73 % |
| Vzduchotechnika (VZT) | 40,7 | 8,7 | 32 | 72 % |
| Větrání, vytápění, chlazení | 50,5 | 18,8 | 31,7 | 34 % |
| Silnoproudé a slaboproudé rozvody | 61,8 | 43,6 | 18,2 | 20 % |
| Celkem technologie | 176,3 | 75,9 | 100,4 | 50 % (průměr) |
