Boom dřevostaveb ve Švédsku odstartovala změna legislativy
„Vše se dá nahradit dřevem, cenu dřevostaveb už ve Švédsku neřešíme. Dříve jsme museli klienty k dřevostavbám přemlouvat, dnes už jsou velké dřevostavby ve Švédsku jasnou volbou “, říká architekt Filip Sudolský. Švédsko v současnosti patří mezi světové lídry v otázce moderních vícepodlažních dřevostaveb. Co k tomu vedlo? Jaká jsou největší úskalí jejich projektování? A proč už tam cena dřevostaveb není takové téma? Zeptali jsme se architekta Filipa Sudolského ze švédského ateliéru White Arkitekter.
V Česku máme první čtyřpodlažní dřevostavby, ve Švédsku se už ale staví i 20patrové. Kde jsou kořeny moderních dřevostaveb ve Švédsku?
Vše začalo tím, že došlo ke změně normy v roce 1994. Do té doby to bylo podobné, jako je to dnes v Česku. A přistoupili k tomu tak, že řekli, že je jedno, z jakého materiálu stavební prvky jsou, záleží jen na tom, jakou mají funkci a jestli obstojí v požadavcích například požární odolnosti, hlavně co se týče časové klasifikace. Při projektování je proto důležité, aby všechny nosné prvky, ať už jde o stěnu nebo trám, odolaly požáru po dobu, která zajistí bezpečný únik osob.
S tím ale souvisí také rozvoj nejrůznější certifikace materiálů a konstrukčních prvků, aby mohly být vysoké dřevostavby povolované a nevázla jejich výroba. Usilovně se na tom tady pracuje přes 30 let, takže za tu dobu se už z velkých dřevostaveb ve Švédsku stala poměrně zaběhlá praxe.
Takže boom vícepodlažních dřevostaveb ve Švédsku odstartovala změna legislativy?
Ano. Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že ve Švédsku se nachází obrovské množství lesů a dřevostavby obecně tady mají velmi dlouhou tradici. Pamatuji si ale, že když jsem do White Arkitekter nastoupil, hodně se řešilo to, jak klienty přemluvit, aby si vybrali právě konstrukční systém ze dřeva. Celkem dlouho trvalo, než si na to klienti zvykli a šli do toho, protože nevěděli, jak se takové stavby budou chovat. Je to ale logické, velké stavby se tady vždy stavěly z jiných materiálů a lze je díky tomu snadno nacenit. Proto dlouho vedl beton a ocel. Pak se ale postavila první velká dřevostavba, na kterou se všichni chodili dívat, zajímali se o konstrukci, technologii výstavby i detaily, a tak se to pomalu rozjelo.
I v rámci soutěží jsme nejdříve navrhovali dvě konstrukční varianty, aby si zadavatel mohl vybrat. Hlavně kvůli tomu, abychom je dřevěnou konstrukcí nevystrašili.
Takže jste jako architekti nejprve museli klienty přesvědčovat o tom, že má smysl začít uplatňovat dřevěné konstrukce?
Ano, takhle to ve Švédsku začalo. Legislativa se sice změnila, ale trvalo dlouhou dobu, než si na to trh zvykl. Je totiž rozdíl, jestli se ze dřeva staví nějaká dvoupodlažní školka nebo třicet tisíc metrů čtverečních kanceláří. To s sebou prostě nese různá rizika a když už se někdo někdo rozhodne jít novou cestou dřevostaveb, tak si musí být jistý, že s tím nebudou problémy.
A druhá velká věc byla cena. Velké dřevostavby totiž byly ze začátku dražší. Museli jsme klientům prokázat ekologickou stopu, rychlost výstavby a hledat různé argumenty, aby pro ně byla dřevostavba výhodná.
Z jakého důvodu jsou vícepodlažní dřevostavby pro White Arkitekter tak důležité?
V kanceláři máme udržitelnost jako naši základní mantru. Plány si stanovujeme vždy na tři roky a zároveň na celou dekádu, do roku 2030 jsme se zavázali, aby všechny naše stavby byly uhlíkově neutrální. A toho můžeme dosáhnout jen tak, že budeme používat víc dřeva a míň betonu a oceli. Takže abychom toho cíle dosáhli, musíme stavět ze dřeva, protože dřevo je aktuálně nejudržitelnější stavební materiál, jaký máme k dispozici. Druhou věcí pak je provoz stavby, tak aby byl co nejekologičtější.
Legislativa ve Švédsku tedy dnes dřevostavby nijak výškově neomezuje?
Ne, záleží jen na tom, co daná konstrukce zvládne a jestli vyhoví z požárního hlediska.
A není pak přece jen složitější v rámci povolovacího řízení prosadit dřevěnou konstrukci oproti jiným? Nepodléhají přísnějším kritériím?
Nepodléhají, dřevo tady už žádné stigma nemá. To už má dnes spíše beton a ocel. Přijde mi, že se jich už všichni štítí. Právě děláme na jedné soutěži a místo toho, abychom použili ocelové sloupy na vykonzolovanou část budovy, tak vymýšlíme, jak ji nahradit dřevem.
Proč?
Jde ryze o uhlíkovou stopu. Jak už jsem říkal, každá novostavba ve Švédsku má určitý tzv. uhlíkový budget a pokud bychom pracovali s ocelovou konstrukcí, tak ty požadavky prostě nesplníme. A protože je pro nás udržitelnost zásadní, snažíme se navrhovat co nejudržitelnější stavby bez ohledu na to, jestli to po nás někdo chce nebo ne.
Řešíte v kanceláři, do jaké míry dává smysl pracovat jen se dřevem a kdy je výhodnější vsadit třeba na hybridní konstrukci?
Vše lze nahradit dřevem, i výtahové šachty jakožto ztužující prvky. Dřevěná jádra jsou pak snazší na manipulaci. Občas ale stropy zaléváme betonem kvůli akustice nebo pro zatížení stavby.
Máte už srovnání, jak vychází dřevostavby v porovnání s konvenčními stavbami po finanční stránce?
Ono to není úplně tak jednoduché srovnání, neexistuje obecný vzoreček pro všechny stavby. Hodně záleží také na tom, jak se pohybují ceny dřeva na trzích. To má velký vliv na koncovou cenu. Například u dřevěných staveb je daleko kratší čas výstavby nebo doprava konstrukčních prvků na stavbu z hlediska jejich hmotnosti atp. Díval jsem se na jeden projekt, kde jsme tohle srovnání dělali, jde o gymnázium z let 2021 a 2022. Studie ukázala že dřevěná konstrukce byla o cca 10 % levnější, ale tzv. ochrana proti povětrnostním podmínkám během výstavby zvýšila ceny, a nakonec náklady zvedla, takže budova vyšla asi o 5 % dráze.
Zajímavější se toto srovnání stává v momentě, když v ceně stavby začneme pracovat s uhlíkovým offsetem nebo s uhlíkovou daní. Ve Švédsku se bude muset začít deklarovat uhlíková stopa pro získání stavebního povolení a dalším krokem bude zavedení limitů. Například ve Francii už tohle funguje nějakou dobu a Paříž si prošla několikátým zpřísněním těchto limitů pro získání stavebního povolení. Při posledním projektu, na kterém jsem teď pracoval, tak upřednostnění dřevěné konstrukce místo betonové nebo ocelové zredukovalo uhlíkovou stopu o 75 %.
Říkal jste, že nejdříve panovaly také obavy z toho, aby nebyly dřevostavby dražší než konvenční konstrukce. Řeší se to i nadále?
Ještě před pěti lety jsme otázku ceny řešili, ale dnes už prakticky vůbec.
U nás ohledně dřevostaveb stále panují různé předsudky. Vnímáte ve Švédsku také nějaké obavy ze stran veřejnosti?
O žádných obavách nevím, ale možná je to dáno také tím, že se tady tradičně staví dřevěné domky.
Co bývá na základě vašich zkušeností nejproblematičtější stránkou projektování vícepodlažních dřevostaveb?
Musíme hodně řešit především akustiku. Dřevo je lehký materiál, a proto se v něm zvuk pohybuje daleko snadněji než například v cihle.
Dalším velkým problémem je vlhkost. Možná je to i problém číslo jedna. Je potřeba zajistit, aby výstavba probíhala za co největšího sucha. S klientem se často řeší, jestli provádět výstavbu pod stanem nebo ne, protože je to faktor, který zásadně ovlivňuje celkovou cenu. A pokud se jedná o výškové stavby, se zakrytím může být docela problém. Co se např. projektu SARA Kulturhus týká, tak se od výstavby pod zakrytím upustilo a zvolily se zimní měsíce pro co největší část výstavby. V zimě nemá vzduch takovou vlhkost a také sníh je daleko, řekněme, sušší než déšť a dá se smést. Tím, že je dům tak daleko na severu, tak se zimními podmínkami nebyl až takový problém. S tím souvisí taky třeba to, že když je aplikován protipožární nátěr, tak dřevo musí být ultrasuché.
Říkal jste, že beton a ocel se snažíme ze svých projektů úplně odstranit. Navrhujete dnes ještě reálně z těchto materiálů?
Pokud jde o nosnou konstrukci, tak už pracujeme výhradně jen se dřevem. V ateliéru sice zpracováváme hodně projektů, ale momentálně si vybavuju pouze jednu betonovou budovu do Keni, se kterou jsme začali už roku 2016 a protože se tam ze dřeva vůbec nestaví, tak jsme zvolili beton. Přemýšleli jsme dokonce, že bychom tam poslali dřevo lodí, ale z toho sešlo, nedávalo by to smysl.
Pracujete ještě s nějakými dalšími materiály?
Kromě dřeva se snažíme pracovat hodně také s recyklovanými materiály, hlavně v případě demolic stávajících staveb. Jak materiály z nich znovu použít, je u nás teď veliká otázka. Používáme software recapture, který naskenuje celý dům, oštítkují se v něm všechny prvky, a pak je software rozloží na jednotlivé elementy, ze kterých vybereme, jaké by se daly využít. V ateliéru máme celé oddělení, které se tím zabývá.
Existuje ve Švédsku nějaká podpora dřevostaveb ze strany státu? U nás se aktuálně debatuje, jestli by neměly být například daňově zvýhodněné.
Ne, neexistuje … jsou tady různé druhy certifikací (třeba Miljobyggnad) například podle uhlíkové stopy, čímž stavba dostane určitý status a je zajímavější pro případné nájemce. Tím je jednoduší ji pronajmout i za vyšší cenu.
Filip Sudolský (1989) vystudoval architekturu na Vysokém Učení Technickém v Brně, kde se během studia zúčastnil studijního pobytu v Dánsku, a také vycestoval na několik zahraničních stáží do Londýna, Kodaně či Stockholmu. Jakmile dokončil studium, vydal se zpět do severských stepí hledat odpověď na otázku, jestli je důležitější funkce nebo forma. Od roku 2016 působí ve stockholmské pobočce kanceláře White Arkitekter kde se podílí na mezinárodních projektech od konceptu, soutěží, až po realizaci.
