Co znamená low-tech?
Low-tech architektura staví na:
- pasivních principech – přirozeném větrání, denním světle, stínění, tepelných ziscích,
- lokálních materiálech, které jsou snadno dostupné a opracovatelné,
- jednoduché správě a údržbě – aby provoz budovy nezatěžoval rozpočty obcí, škol nebo firem,
- odolnosti a dlouhé životnosti.
Jde tedy o návrat k principům, které fungovaly po staletí – ale přenesené do současného kontextu, kdy se stále více ukazuje, že vysoká technologická složitost nemusí být vždy řešením.
Naše zkušenost: BudexHUB
Typickým příkladem je administrativní dřevostavba BudexHUB, kde jsme se vědomě rozhodli neinstalovat sprinklery. Ne proto, že bychom chtěli ubrat na bezpečnosti, ale proto, že jsme hledali co nejjednodušší provozní řešení.
Odstranění sprinklerů, které u některých projektů může vést k většímu množství požárně-dělících konstrukcí, je pořád levnější než jejich zahrnutí do projektu. Odstraněním některých technologií se snažíme jít naproti většinou jak budgetu na samotný provoz budovy, tak ve fázi realizace.
Pokud se o složité technologie nikdo pět let nestará, fungují – ale po deseti letech, bez pravidelného servisu, se mohou stát obrovským problémem. Investice do oprav a údržby je pak často pro investory neúnosná.
Low-tech pro školy a obce
Stejnou zkušenost vidíme i u školních budov. Obce, které školy provozují, obvykle nemají prostředky na specializované facility management firmy. Náročné systémy vzduchotechniky a další technologie pak zůstávají bez pravidelného servisu – a místo přínosu se stávají přítěží.
Proto je podle nás výhodnější jít cestou jednoduchosti:
- navrhnout budovu tak, aby přirozeně větrala a fungovala bez složité technologie,
- minimalizovat počet zařízení, která vyžadují pravidelný servis,
- stavět z materiálů, které stárnou důstojně a snadno se udržují.
Většina škol si svou technickou údržbu obstarává skrze jednu osobu školníka, který obvykle nemá prostor ani vzdělání na správu sofistikovaných technologických řešení. Možnosti vzdálených správ, měření a regulace tuto činnost často zjednodušují, ale v případě oprav, změn nastavení či servisních zásahů jde stále o práci pro specializované společnosti. Vhodným návrhem a uplatněním architektonických principů, které eliminují potřeby po vysoko-nárokových technologiích se mohou i tyto provozy stát low-tech.
Správa vhodně navržených škol tak může být stejně snadná, jako správa běžného bytového domu i v dnešní době, kdy nároky na vnitřní prostředí vzdělávacích zařízení rostou. Typickým příkladem, který by mohl toto téma ilustrovat je již zmíněné topení, chlazení a obecně větrání. Eliminací solárních zisků v běžné provozní době škol, vhodnou volbou okenních otvorů a jejich otvíravých částí, či promyšlenou polohou vůči světovým stranám lze dosáhnout snížení nároků na správu, a tedy i celkových nákladů na provoz těchto budov.
Low-tech jako cesta k udržitelnosti
Low-tech neznamená krok zpět. Naopak – je to vědomá volba. Architektura, která stojí na jednoduchosti, odolnosti a chytře využitých principech, může být mnohem udržitelnější než složité systémy, které vyžadují trvalou péči a finance.
Cílem tak je mít „chytrý“ návrh budovy, který se realizuje po boku s šikovnými projektanty PBŘ, RTCH, FVE, a ostatních, který rozumí své profesi a jsou ochotni o koncepci provozu budovy přemýšlet v širším kontextu. Například správné nastavení požárních úseků, počty únikových cest a celkové řešení provozu objektu může nutnost instalace sprinklerů relativně jednoduše eliminovat – a to nejen u dřevostaveb, kde však vnímáme jejich odstranění jako velkou výhodu (falešný alarm je v tomto konstrukčním systému o něco bolavější). Správný návrh architektury stavby a jejích technologických zařízení zase vede k ekologičtějšímu i ekonomičtějšímu provozu.
V Perspektiv věříme, že právě tato cesta dává smysl nejen pro soukromé investory, ale i pro veřejný sektor, který musí myslet v dlouhodobém horizontu.
