O projektu
Navrhovaný obytný soubor leží na jedinečném rozhraní městské struktury a Malešického lesa, přibližně dvacet minut od centra Prahy. Lokalita spojuje dobrou dopravní dostupnost a návaznost na městskou infrastrukturu s klidem, rekreačním potenciálem a bezprostředním kontaktem s krajinou. Právě tato dualita mezi intenzitou města a atmosférou lesa se stala základním východiskem návrhu — les nevnímáme jako kulisu, ale jako aktivní součást každodenního života budoucích obyvatel.
-
Klient
JRD Real Estate
-
Rok
2026
-
Lokalita
Praha 10, Malešice
-
Velikost
31 700 m2
-
Autoři
Ján Antal
Ján Juráš
Martin Křivánek
Kristýna Blažíčková
Tomáš Kodet
Ondřej Sejkora -
Vizualizace
perspektiv, Ján M. Púčik
Red Fox Studio
Zobrazit vše
Urbanistická struktura nevytváří ostrou hranici mezi zástavbou a přírodou, ale pracuje s jejich vzájemným prostupováním. Soubor solitérních domů zasazených do lesního prostředí vpouští krajinu dovnitř území. Směrem k ulici Marciho domy definují čitelnou městskou uliční frontu, směrem k lesu se struktura postupně rozvolňuje a měkce navazuje na krajinu.
Mezi jednotlivými objekty vznikají lesní mýtiny, pobytová místa a pěší propojení Malešického lesa s Malešickým parkem. Orientace domů východ–západ minimalizuje počet severně orientovaných bytů. Variabilní flatmix téměř 450 bytů s převahou menších jednotek umožňuje dostupné bydlení i dlouhodobou flexibilitu dispozic.
Soubor doplňují polyfunkční a nájemní dům, které vytvářejí městskou hranu vůči okolním ulicím a rozšiřují nabídku služeb v místě. Modrozelená infrastruktura, vrstvená výsadba inspirovaná lesními patry a energeticky efektivní technologie tvoří jeden provázaný systém. Výsledkem je obytné prostředí, které propojuje komfort městského bydlení s přirozeným rytmem lesa.
Bydlení mezi městem a lesem
Základní ideou projektu Malešice je bydlení na rozhraní města a lesa. Malešický les vnímáme jako klíčovou hodnotu území a východisko návrhu. Soubor solitérních domů je proto zasazen do volné struktury mezi lesní mýtiny a propojen systémem cest, pobytových míst a komunitních prostor. Domy po obvodu území definují jeho jasnou urbanistickou hranu: směrem k ulici Marciho vytvářejí městský charakter a čitelnou uliční frontu, směrem k lesu se struktura rozvolňuje a měkce navazuje na krajinu. Pěší propojení mezi domy spojují Malešický les s Malešickým parkem a podporují přirozenou prostupnost celého území.
Les jako inspirace i infrastruktura
Les je základním obrazem návrhu – ne jako doslovná imitace přírody, ale jako způsob bydlení uprostřed zeleně. Veřejný prostor je vrstven stejně jako les: od půdopokryvných rostlin přes keře a vícekmeny až po vzrostlé duby a jedle. Modrozelená infrastruktura propojuje zeleň s hospodařením s dešťovou vodou – zpevněné plochy jsou spádovány do dešťových záhonů, voda se zadržuje, vsakuje a využívá k zálivce. Voda tak zůstává v území a drží les i park v kondici po celý rok.
Komunita a architektura v čase
Hierarchie veřejného prostoru vychází z principu pyramidy socializace: na rostlém terénu leží vše veřejně přístupné, polosoukromé komunitní mýtiny se zahradami jsou o metr výše a na vrcholu stojí samotný byt. Vstupní náměstí, komunitní mýtiny a srdce komunity s grilem a vyvýšenými záhony tvoří síť každodenních míst setkávání. Architektura domů vychází ze stupňovitě ustupujícího půdorysu s vysokým podílem rohových bytů; fasáda s vertikálním členěním, bílou omítkou a zemitým cihelným obkladem abstrahuje rytmus kmenů. S růstem vegetace se dům postupně stane přirozenou součástí lesa.
