O projektu
Komunitní bydlení ve švýcarském Laupenu určené převážně starším lidem reaguje na strmou topografii pozemku a dvojí měřítko okolí, kde se drobná obytná zástavba setkává s vedlejším areálem domova důchodců. Návrh vychází z každodenních potřeb seniorů a vytváří domácké prostředí, které pomáhá předcházet sociální izolaci a podporuje samostatný a plnohodnotný život rezidentů. V každém věku by totiž člověk měl mít možnost bydlet na takovém místě, které může nazývat domovem.
Dům vychází z místního stavebního kontextu a přispívá k identitě místa, zároveň však reaguje na rozmanité požadavky současného seniorského bydlení. Návrh kombinuje bezbariérové byty s promyšleným systémem sdílených prostor, adaptabilními dispozicemi, principy udržitelného navrhování a intuitivní orientací, čímž vytváří ucelenou architektonickou odpověď na výzvy stárnutí populace a proměňujících se způsobů bydlení.
-
Klient
Betagtenzentrum Laupen
-
Rok
2026
-
Lokalita
Laupen, Švýcarsko
-
Vizualizace
Studio Perspektiv s.r.o.
Ján M. Púčik -
Architecture
Ján Antal
Ján Juráš
Kristýna Blažíčková
Radek Vladař
Tomáš Kodet -
Planning
Barbora Kuciaková
Zobrazit vše
Dům jako součást krajiny
Navržená zástavba nahrazuje nevyhovující nemocniční areál dvojicí podélných objektů, které sledují geometrii svahu a navazují na strukturu okolní zástavby. Rozdělení objemů do menších celků zjemňuje jejich měřítko a umožňuje citlivé zasazení do stávajícího prostředí. Severní objekt je posunut směrem od svahu, čímž mezi ním a svahem vytváří chráněný dvůr se zahradou. Jižní objekt je naopak zasazen do svahu a umožňuje tak vznik malému veřejně přístupnému náměstí. Pěší propojení zajišťují přímé vazby na centrum obce, park i sousední pečovatelské zařízení, zatímco automobilová doprava zůstává soustředěna při severní hraně pozemku.
V návrhu krajinářských úprav je kladen důraz na zřetelné dělení prostorů – od veřejného náměstí přes polosoukromý dvůr až po soukromé zahrady a terasy. Svažitý terén je modelován do systému teras zajištěných opěrnými zdmi, které vytvářejí pobytové venkovní prostory včetně užitkové a smyslové zahrady. Na jihu je navržen park, který tvoří přirozený přechod mezi lesem a obytným prostředím.
Souvislá modrozelená infrastruktura hospodaří s dešťovou vodou prostřednictvím přirozeného vsaku a retence, čímž omezuje povrchový odtok a podporuje přirozený vodní režim území. Výsadba místních druhů stromů a keřů spolu s rozsáhlými zelenými plochami vytváří příjemné mikroklima a přispívá k ekologické stabilitě území i kvalitě každodenního pobytu.
Důraz na sociální aspekt a komunitu
Návrh se soustřeďuje na podporu vytváření komunity skrze síť sdílených vnitřních i venkovních prostor, která je uspořádaná do jasné prostorové hierarchie a usnadňuje orientaci. Veřejné náměstíčko, polosoukromý dvůr se zahradou, společenská místnost, sdílené střešní terasy a pobytové pavlače vytvářejí různorodé příležitosti pro přirozené sousedské vztahy a společenský život. Zároveň má ale každý rezident dostatek soukromí ve svém bytě a k němu náležící lodžii či soukromé zahrádce.
Systém domovních komunikací v projektu hraje významnější roli – pavlače či chodby mají pobytové zálivy pro setkávání obyvatel domu. V přízemí se nachází společenská místnost s kuchyní, která se otevírá do náměstíčka i do dvora a vybízí k trávení volného času přesahujícímu běžné bydlení.
Nejen kvalitní, ale také adaptabilní bydlení
Koncept bydlení je založen na modularitě, opakování a přizpůsobitelnosti. Díky tomu zajišťuje ekonomickou efektivitu i dlouhodobou životnost objektu. Byty jsou bezbariérové a většinou orientované na dvě světové strany, což umožňuje přirozené příčné větrání a přináší velkorysé denní osvětlení. Komunikace jsou situovány na východní straně, zatímco obytné místnosti směřují na západ a jih. Všechny byty mají přímý vizuální kontakt s okolím a podporují aktivní zapojení obyvatel do života komunity.
Flexibilita a adaptabilita jsou klíčovými principy návrhu. Dispozice bytů lze přizpůsobovat měnícím se potřebám obyvatel a jejich životním situacím. Zároveň lze v průběhu času měnit skladbu bytů na jednotlivých podlažích slučováním nebo dělením sousedních jednotek. Byty v přízemí mohou být navíc přeměněny na občanskou vybavenost, konkrétně kanceláře sociálních pracovníků, lékařské ordinace nebo mateřskou školu.
Přirozená low-tech architektura
Architektonický výraz vychází z přiznaného konstrukčního principu. Na fasádách je kombinováno přírodní a mořené dřevo umožňující hmotám přirozeně se začlenit do okolního kontextu. Průběžné balkony a pavlače tvoří charakteristický prvek fasády a zprostředkovávají vztah mezi interiérem a exteriérem. Před obytnými místnostmi se balkony místy proměňují v zapuštěné lodžie, které poskytují chráněné venkovní prostory a dodávají fasádě hloubku a rytmus. Proměnlivou a hravou vrstvu architektury tvoří textilní stínicí prvky, jejichž barevnost odkazuje na okenice původní nemocniční budovy a vytváří jemnou kontinuitu s historickou stopou místa. Architektonické detaily podporují srozumitelnost a identitu stavby – kruhová okna, jasně definované vstupy a viditelná komunikační jádra fungují jako snadno rozpoznatelné prvky celkové kompozice.
Projekt vychází z principů low-tech přístupu, který klade důraz na jednoduchost, robustnost a dlouhodobou efektivitu. Udržitelnost je chápána jako kombinace prostorových, materiálových a provozních strategií, nikoli jako využití složitých technických systémů. Ekonomickou udržitelnost zajišťuje jasná a opakující se konstrukční logika – modulární organizace bytů, jednoduché stavební objemy a racionální nosný systém umožňují efektivní a hospodárnou výstavbu. Environmentální kvality jsou podpořeny skrze pasivní návrhové strategie, jako jsou oboustranně orientované byty umožňující snazší provětrání a vnější stínicí prvky a zapuštěné lodžie snižující tepelné zisky v letních měsících.
