Dřevostavby v kontextu taxonomie EU

  • 27.11.2023
  • Marie Magdaléna Brázdil, Karolína Barič

Ve spolupráci s platformou Rethink Architecture publikujeme druhý ze série článků, který se zaměřuje na představování stěžejních aspektů dřevostaveb týkajících se aktuálně platné legislativy a byznysových příležitostí. První článek se týkal Dřevostaveb v kontextu ESG (link). Jak jsou na tom dřevostavby v kontextu taxonomie EU se dočtete na následujících řádcích.

Evropská unie si v rámci své Zelené dohody (European Green Deal) klade za cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 pomocí ekonomického růstu, který nebude založen na stále vyšším využívání přírodních zdrojů. Vedle snížení emisí CO2 na nulu stanovila EU také dílčí milník v rámci legislativního balíčku “Fit for 55”, ve kterém se zavazuje snížit emise o 55% do roku 2030 (oproti roku 1990). Avšak zatímco se v Evropě v posledních desítkách let daří hlavně snižování množství vyprodukovaných emisí, závislost na využívání přírodních zdrojů přetrvává. Aby naše společnost zvládla tento nelehký úkol splnit, znamená to, že musíme změnit nejen technologické procesy, ale i životní styl a priority celé společnosti. Ty totiž nejvíce ovlivňují směr, kterým se vydává naše ekonomika.

Green Deal lze vnímat jako unijní strategii, jejímž konečným cílem je transformovat ekonomiku EU na dlouhodobě udržitelnou. Jde o soubor doporučení a plánů na „ozelenění“ všech hospodářských odvětví. Taxonomie EU je pak jednou z 10 konkrétních aktivit Akčního plánu EU pro financování udržitelného růstu, který pomáhá splnit cíle Green Dealu. Mimo jiné je jedním z cílů taxonomie EU zabránit takzvanému “greenwashingu”, tedy šíření dezinformací o udržitelnosti, a předcházet mu stanovením pevných rozlišovacích kritérií pro různá ekonomická odvětví.

Obecně vzato je taxonomie EU komplexním nástrojem pro transparentnost v oblasti udržitelnosti a dopadu na životní prostředí. Můžeme ji chápat jako systém kritérií a standardů pomáhájící určit, do jaké míry je daná ekonomická činnost doopravdy environmentálně šetrná. V podstatě tak převádí evropské klimatické závazky do specifických ekonomických aktivit. Rozhodování, co je a není “zelené”, není vždy na první pohled jednoznačné, a proto je taxonomie EU velice důležitá jak pro jednotlivé aktéry trhu (např. banky), tak i pro veřejnost, neboť udává jasnou definici toho, jaké aktivity lze považovat za udržitelné. Je to vlastně společný jazyk přispívající k transparentnosti a důvěryhodnosti investic.

Hlavními pilíři taxonomie je soubor 6 závazků v oblasti životního prostředí, v rámci nichž se detailními kritérii hodnotí, zda ekonomické aktivity splňují environmentální standardy. Těmito cíli jsou.

  1. Zmírňování změny klimatu
  2. Adaptace na klimatickou změnu
  3. Udržitelné využití a ochrana vody a mořských zdrojů
  4. Přechod k oběhovému hospodářství (cirkulární ekonomice)
  5. Ochrana a kontrola znečištění
  6. Ochrana a obnovení ekosystémů a biodiverzity

Zároveň taxonomie stanovuje, jak dosáhnout těchto cílů:

  1. Přispět k alespoň jednomu z 6 environmentálních cílů
  2. Nezpůsobit poškození žádného z ostatních pěti
  3. Splnit minimální záruky, tzn. dobře jednat i v dalších oblastech podnikání (nepodléhat korupci, nevyužívat dětskou práci, nediskriminovat a další)

Jelikož stavebnictví odpovídá za zhruba 40 % spotřeby energií a více než třetinu veškerých vyprodukovaných emisí CO2, je pro úspěšný přechod na nízkouhlíkové hospodářství jedním z klíčových sektorů. Konkrétní požadavky jsou zahrnuty v rámci tzv. technických screeningových kritérií pro jednotlivé cíle taxonomie. Aktuálně jsou tato detailní kritéria vydána pro 2 cíle – zmírňování změny klimatu a adaptace na klimatickou změnu. V oblasti stavebnictví a nemovitostí se tato kritéria týkají novostaveb, rekonstrukcí i užívání budov. Současně jsou rozdělena i podle velikosti budov. Technická screeningová kritéria jsou definována otevřeně a do určité míry nechávají prostor pro výběr vhodného řešení pro jejich plnění. Kritérii, které musí budovy dle taxonomie plnit, jsou například nízká energetická náročnost nad rámec standardů budovy s téměř nulovou spotřebou energie, využívání stavebního a demoličního odpadu, maximální průtoky zařizovacích předmětů a další. V kontextu stavebních materiálů je dále preferováno, aby bylo využíváno dekonstrukce a selektivní demolice, které napomáhají snadnější recyklaci demoličních odpadů. Mimo to je preferován návrh budov tak, aby budovy byly efektivnější, adaptabilní, flexibilní a na konci svého života demontovatelné. V neposlední řadě mají materiály, se kterými přijde do kontaktu člověk, nastaveny přísné limity pro množství použitých a emitovaných organických těkavých látek, které jsou zdraví škodlivé.

Z taxonomie vyplývá, že dřevostavby mohou přispět k plnění více cílů. Dřevo je totiž obnovitelný materiál, který během svého růstu absorbuje CO2. Uhlík je při růstu stromů zachycený do dřeva a zůstává tak zabudovaný do dřevěné konstrukce až do konce životnosti konstrukce, což snižuje emise CO2 spojené s výstavbou při srovnání s užitím jiných materiálů. Oproti konvenční stavbě zajistí dřevostavba až o 28 % nižší uhlíkovou stopu. Co se týká množství pohlceného uhlíku, 1 m3 dřeva pohltí 0,7-1 tuny CO2 v závislosti na druhu dřeviny. Dřevěné konstrukce jsou tak v naprostém souladu s prvním cílem pro zmírňování změny klimatu a celkové snižování uhlíkové stopy stavebnictví.

Druhý cíl, týkající se adaptace, se zabývá nejen fyzickými ale i nefyzickými řešeními. Dřevo mimo jiné přispívá k přirozené regulaci vlhkosti vzduchu v interiéru, podpoře kreativity, nižšímu srdečnímu tlaku a jako materiál je vizuálně atraktivní. Dřevěné stavební prvky jsou většinou lokálně dostupné, což snižuje emise vyprodukované dopravou na staveniště.

Přechod k cirkulární ekonomice pracuje s celým životním cyklem budov. U dřevostaveb se mnohonásobně zvyšuje možnost dekonstrukce dřevěných prvků a jejich upcyklace na jiné prvky jako například dřevěné palety nebo dřevotřískové desky. Jako příklad uveďme CLT panely, které v případě použití jako nosné konstrukce obsahují maximálně 10% lepidel a tím mohou být recyklovány jako přírodní materiál. I tak je ovšem potřebné právě u lepidel, tmelů a dalších materiálů si pohlídat množství organických těkavých látek (VOC) v nich obsažených. Tyto látky jsou potenciálním toxickým, alergenním a karcinogenním nebezpečím, mohou mít negativní vliv na lidský organismus a v běžných podmínkách po zabudování do konstrukce se snadno vypařují a znečišťují tak vzduch v interiéru.

Další cíl taxonomie pojednává o snížení hluku, prachu a dalšího znečištění během stavebních nebo údržbářských prací. Dřevo je se svou možností prefabrikace, lehčí hmotností a zpracovatelností na staveništi ideálním materiálem pro plnění tohoto cíle.

Že dřevo představuje cenově konkurenceschopnou a udržitelnou alternativu pro výstavbu, si jsou vědomi i v zahraničí. V některých zemích jako Dánsko, Holandsko, Francie a další je při výstavbě nových budov a žádosti o stavební povolení požadován vedle průkazu energetické náročnosti i výpočet zabudované uhlíkové stopy budov. Tento legislativní krok přímo navazuje na základní kritéria pro splnění taxonomie EU. V českém kontextu je tak potřebné vyvolat diskuzi o přínosech dřevostaveb pro dekarbonizaci stavebnictví a upravit stávající českou legislativu tak, aby se přiblížila našim severským sousedům.

Developeři a další subjekty nemají aktuálně povinnost zajistit soulad svých projektů s taxonomií EU. Nicméně již nyní jsou v rámci evropských dotací upřednostňovány projekty, která splňují parametry ESG (problematiku ESG jsme představili v tomto článku) a kritéria stanovená taxonomií. Udržitelné projekty jsou stále více preferovány i bankami při žádostech o úvěry. Stavět podle požadavků taxonomie tak může být pro investory v mnohých ohledech preferovaná možnost. Dřevostavby v kontextu taxonomie EU budou jedním z dílků mozaiky k naplnění těchto kritérií.

Marie Magdaléna Brázdil je specialistkou na udržitelnost. V Rethink Architecture se věnuje udržitelnosti v oblasti stavebnictví a přizpůsobení lidského chování různým prostředím a změnám klimatu. Má bohaté zkušenosti s řízením týmů a adaptací na extrémní podmínky (USA, Evropa, Arktida). Zároveň aktivně propaguje ochranu oceánů a organizuje námořní expedice do odlehlých oblastí na platformě Serenity Explorers.

Karolína Barič je spoluzakladatelkou organizace Rethink Architecture, která propaguje udržitelnost v architektuře mezi investory, architekty a dalšími odborníky. Dále spoluzaložila architektonické studio ZERO Architecture, které se věnuje navrhování udržitelných staveb a poradenství v oblasti udržitelnosti ve stavebnictví. Je akreditovaná specialistka certifikací LEED, BREEAM a WELL.

    Kontakt

    Svěřte nám váš projekt