Coliving zažívá v zahraničí velký boom, ale v Česku se zatím příliš neprosadil. Jak si to vysvětluješ?
Předně je určitě dobré si říct, co vůbec coliving je – osobně jej považuji za institucionální formu nájemního bydlení, kterou provozuje investor, ať již sám nebo s pomocí nějakého správce. Coliving přináší revoluci v tom, jak přemýšlíme o bydlení. Kombinuje soukromí s možností být součástí komunity, což je ideální pro dnešní dynamický životní styl. Mladí lidé se stále častěji stěhují za prací, mění města i země a nechtějí se fixovat na dlouhodobé hypotéky. Coliving jim umožňuje bydlet flexibilně, sdílet náklady na společné prostory a zároveň mít k dispozici kvalitní zázemí s komunitním duchem. Navíc, v západních zemích se coliving osvědčil nejen pro mladé profesionály, ale i pro seniory, kteří hledají sociální kontakt a aktivní způsob života.
Jak vlastně vypadá typická colivingová budova? Čím se liší od běžného nájemního bydlení?
Coliving je hlavně o chytrém propojení soukromých a komunitních prostor. Typická colivingová jednotka má kolem 25–30 m² a zahrnuje vlastní koupelnu a malou kuchyňku. Klíčovým prvkem je ale přidaná hodnota společných prostor – kupříkladu u našeho vlastního projektu, soutěžního návrhu colivingu na Smíchově, v přízemí najdete Lounge, kavárnu nebo coworkingovou zónu, kde lidé pracují nebo relaxují. Na střechu jsme pak umístili komunitní kuchyni s možností rezervace salónků (třeba pro větší oslavu) a na jednom z pater byla i wellness zóna s bazénem. Správa budovy zajišťuje čistotu a funkčnost všech sdílených prostor, takže obyvatelé mají pohodlí hotelového servisu, ale stále se cítí jako doma.