Jak ses vůbec dostal k práci projektanta a co Tě na téhle kariéře udrželo posledních téměř 20 let? Které momenty byly podle tebe nejdůležitější?
Už jako dítě jsem miloval stavění z Lega a když jsem se v patnácti rozhodoval, čemu se budu v životě věnovat, stavařina byla celkem přirozená volba. Začátky jednoduché nebyly, prakticky hned po škole jsem šel rovnou do procesu, kde byla nutná i součinnost na stavbě. Musím říct, že málokdo bere čerstvého absolventa vážně a vydobýt si respekt před o generaci starší a řádově zkušenější protistranou je občas opravdu těžké. Nevzdal jsem se, s pokorou sledoval a učil se. Dnes mě baví korigovat a řídit celou projekční přípravu, kontrolovat dokumentace, komunikovat s klientem i se stavbou, řešit koncepční témata i detaily a myslím, že dnes jsem již ve fázi, kdy zas já mohu předávat know-how mladším kolegům. Stejně tak se podílím na nastavování funkčních procesů, šablon a vzorových dokumentů, ze kterých mohou nejen mladší kolegové efektivně vycházet.
Projektanti jsou známí tím, že jsou schopni pracovat většinu kariéry v jedné firmě – proč ses dnes rozhodl pro změnu a proč právě Perspektiv? Co tě na téhle roli oslovilo?
Podle mě každý během své profesní kariéry dojde do bodu, kdy pocítí silnou potřebu nějakého posunu, růstu. Osobního i profesního. A pokud právě v tomto období dostane nabídku, která ho dostatečně osloví, tak je ruka v rukávu. Dobře si uvědomuji, že posun na pozici Head of Engineering v perspektivu s sebou přináší i nové výzvy, které se stavařinou jako takovou mnoho společného nemají. Člověk musí přidat víc managementu, ekonomie, psychologie, HR apod. Určitě cítím výhodu v tom, že nejsem vzděláním manažer, ale projektant, který stavbou prošel. Mám tak jasné pochopení pro své lidi, náročnost jejich úkolů a všeobecný tlak na termíny.
A proč Perspektiv? Líbí se mi energie šikovných a progresivních lidí, kteří mají drive a startupový mindset a chtějí společně pracovat na projektech, které mají smysl a velký dopad na společnost.
Jaká je tvoje vize pro projekční oddělení Perspektiv a čeho chceš s týmem dosáhnout?
Cílů je samozřejmě několik, ale hlavní jsou dva. Prvním je pevná stabilizace projekčního týmu. Cílím primárně na kolegy, kteří budou mít nejen technické a praktické znalosti z oboru, ale budou mít drive, budou komunikativní, nekonfliktní a zároveň se nebudou bát jít na stavbu. Druhým cílem je kvalitní přenos know-how do všech oddělení, která připravují předchozí stupně projektových dokumentací. Tím si zároveň hlídáme, že budeme navazovat na funkční návrhy. Šetříme tak energii i čas všem zúčastněným. Na závěr to ocení spokojený klient, který dostává podklady bez zbytečných chyb, závad a včas.
Na jaký projekt, který jsi vedl, jsi nejvíc hrdý, a proč? Vidíš v něm něco, co rezonuje s tím, co děláme v Perspektivu?
Určitě to jsou všechny projekty, které jsem historicky dělal pro společnost SKANSKA – ať už Čtvrť Emila Kolbena, Michelské pekárny nebo Modřanský cukrovar, který se dnes staví. Dovoluji si tvrdit, že SKANSKA je na špičce českého developerského trhu, a to nejen z pohledu počtu realizací, ale i s ohledem na kvalitu zadávání projektů, jasnou představu o výsledku a propracované vnitřní kontrolní mechanismy. Oceňuji i přístup k rekuperaci tepla, hospodaření se solární energií, nakládání s dešťovou i odpadní vodou apod. Díky této spolupráci jsem se dostal do styku s respektovanými kapacitami v oboru a osobně jsem se hodně naučil.
Jak podporuješ svůj tým a co je podle tebe klíčem k tomu, aby projektanti mohli naplno využít svůj potenciál?
Tvorba projektové dokumentace je běh na dlouhou trať a přílišná fluktuace zejména vedoucích pracovníků je vždy vážným problémem. Ačkoliv se primárně jedná o technický styl práce, tak si uvědomuji, že v mé pozici je nutné zapojit i sociální stránku a komunikovat vše transparentně. Když lidé cítí, že mají zastání a že jejich práce dává smysl, tak ve firmě rádi zůstanou.
Za mě je klíčové přistupovat ke každému individuálně – ptát se lidí, co je baví, co je trápí, snažit se rozptýlit jejich obavy a uspokojit jejich potřeby, pokud je to reálné v rámci běhu týmu. A samozřejmě umět i pochválit za povedený výkon. Dále vnímat rozdílné hodnoty každého člena týmu a případné důvody nespokojenosti okamžitě řešit. Uspět můžeme jen na základě vzájemné důvěry, kvalitní komunikace a no bullshit policy. Zároveň je ale nutné si uvědomit, že každý z nás je bezvýhradně zodpovědný za práci, kterou vykonává a měl by dodržet to, co slíbí.
Jaké největší výzvy podle tebe dnes projektanti řeší a jak by na ně měl reagovat tým, jako je ten v Perspektiv?
Těch výzev je hrozně moc. Kdybych měl vypíchnout zas jen dvě, tak za prvé je to způsob projektování, který se vzhledem k možnostem v oblasti IT a technologií během posledních 20 let změnil opravdu extrémně. Dnes je nutné perfektně znát základní programy, ve kterých pracujeme – u nás jsou to konkrétně Revit a AutoCAD a k nim jsou k dispozici desítky dalších nástrojů, které pomáhají třeba jen s jednou dílčí oblastí. Občas si projektant může připadat spíš jako programátor.
A co je ta druhá zásadní výzva?
Druhou výzvou je jít s dobou a orientovat se v obrovském množství technologických možností, tlaku na enviromentální funkčnost, minimalizaci uhlíkové stopy, získávání a hospodaření s energiemi, které nám “naše” planeta poskytuje. Na druhou stranu jsem zastáncem zdravého rozumu a vím, že ne vždy je možné vyhovět všemu a všem. Jsem rád, že se naše oddělení Perspektiv Research snaží věnovat osvětě třeba u dřevostaveb.
Aktuálně do svého týmu hledáš juniorní i seniorní projektanty a HIPa. Na jakých zajímavých projektech teď pracujeme a proč by mohly být pro případné nové kolegy lákavé?
Rozhodně krásný developerský projekt univerzitního kampusu v Olomouci anebo třeba prémiový univerzitní areál v Bratislavě. Oba projekty jsou aktuálně v procesu schvalování a získávání povolení.
Co bys vzkázal zkušeným projektantům, kteří hledají novou výzvu? Proč by se měli přidat právě ke Studiu Perspektiv?
Ať se výzev nebojí. Projekce je velmi konzervativní obor a my jako stavaři jsme psychicky odolní díky každodenní interakci na stavbách, kde se v rukavičkách prostě nejedná. Hodně kvalitních projektantů tak z jisté setrvačnosti vydrží na pozici 10, 15 let i déle. Je v tom i určitá pohodlnost, kdy si nechtějí připustit, že by to někde mohlo být lepší. Projekty zároveň trvají i několik let a časem si ke každému z nich vybuduješ vztah. Je těžké tu práci přerušit a projekt opustit. Jsem rád, že nábor do týmu aktivně probíhá a na pohovorech se vždy rád pobavím se zajímavými lidmi z oboru a třeba je i přesvědčím o naší vizi.
Jak tedy nábor nových projektantů probíhá?
Věnujeme poměrně hodně energie tomu, abychom vybrali kolegy, kteří k nám do týmu zapadnou. Já sám sedím u každého pohovoru spolu s kolegyněmi z HR a ptám se na věci, které mě zajímají. Pokud najdeme vzájemnou shodu, tak proběhne druhé kolo, kdy uchazeč přichází na půldenní trial. Nejdříve probíhá interakce s kolegy a ti mu odpovídají bez zástěrky na cokoliv, co ho zajímá. Následně od nás dostane úkol odpovídající pozici, na kterou se hlásí, a na závěr je zván na oběd, kde si úkol vyhodnotíme. Jednáme na rovinu a na nic si nehrajeme. Z vlastní zkušenosti vím, že poctivý výběr není radno podceňovat a jsem rád, že jsem přišel do prostředí, kde nábor funguje skvěle. Lidi to tu baví a mají chuť makat.
