Silvia, dnes působíš jako Head of Competition ve studiu Perspektiv, ale jaké byly Tvoje začátky a jak se vyvíjela tvoje kariéra?
Ještě jako studentka druhého ročníku fakulty architektury jsem v roce 2015 nastoupila do Perspektiv a měla jsem jen základní znalosti v AutoCAD a Adobe. Můj úplně první úkol byl poměrně jednoduchý, zkompletovat tabulku dveří na projektu kanceláří pro STRV. S postupem času, kdy jsem získávala další zkušenosti, jsem se začala stále více věnovat koordinaci týmu, což mě bavilo a umožnilo mi rozvíjet nejen moje architektonické, ale i manažerské schopnosti.
Po pěti letech práce jsem roku 2020 byla při našem prvním soutěžním projektu – náměstí Jiřího z Lobkovic, který jsme vyhráli. Na ten den dodnes vzpomínám velmi ráda. V roce 2021 jsem byla jmenována team leaderem zodpovědným za soutěžní tým a od té doby se kolotoč se soutěžemi prakticky nezastavil. Od května 2023 jsem se navíc stala production managerkou, a jsem zodpovědná za to, jak vypadají finální výstupy, které jdou směrem ke klientům a na veřejnost. Tato část mojí práce se hodně týká i nastavovaní standardů a procesů uvnitř firmy.
Jaké byly největší výzvy, kterým jsi čelila v začátcích a jak jsi je překonala?
Největší výzvou byly určitě vysoké standardy v perspektiv, které držíme dodnes. Martin s Jánem, naši zakladatelé, jsou velmi nároční a od nás očekávají precizní práci jak kreativně, tak technicky. Začínala jsem s minimem zkušeností, často jsem dostávala pouze skici s poznámkami, ze kterých jsem musela vytvořit fungující promyšlený návrh. Hodně jsem se pak naučila i na projektech s Jánem, který je kromě skvělého architekta i vynikající učitel. Klíčem pro osobní rozvoj určitě bylo se nevzdávat a brát každou připomínku jako příležitost k růstu, nikoliv kritiku.
V Perspektiv jsi již téměř 10 let. Co Tě motivuje k tomu pokračovat dál v jedné firmě?
Hlavní motivací je dle mého názoru absence pevně dané hranice, kam až jako architekt můžeš vyrůst. V Perspektiv máme možnost neustále se vyvíjet a rozšiřovat své kompetence. Pokud člověk chce, může se stát lead architektem, nebo dokonce odborníkem na BIM. Tato otevřená a transparentní firemní kultura mi umožňuje inovovat a neustále přinášet nové nápady. Důležité je také to, že to, co děláme, má smysl – utváříme prostředí kolem nás. Zní to možná trochu jako klišé, ale neuvěřitelně to člověka motivuje.
Jaké vlastnosti a dovednosti považuješ za nejdůležitější pro úspěch v architektuře?
Nadšení a schopnost hledat správná řešení. Je důležité poslouchat, co chtějí lidé, a přizpůsobit své návrhy místu a kontextu. Architektura je týmová práce, vyžaduje otevřenost, schopnost spolupráce a vzájemný respekt. Důležité je také neustále se učit, inovovat a nebát se posouvat svou pomyslnou laťku výš. Každý architekt by měl určitě znát své silné stránky, ať už je to kreativita, technický detail, nebo manažerské schopnosti.
Co bys doporučila nováčkům v oboru, kteří uvažují o kariéře ve větším studiu?
Nebojte se skočit do toho rovnýma nohama a učit se od lidí kolem sebe. Sledujte, na čem pracují a spolupracujte s nimi. Nebuďte svázaní jen svým úkolem, mějte otevřené oči a neustále se učte nové věci od svých zkušenějších kolegů. Baví vás dělat kreativní koncepty, anebo řešit detail technického řešení fasády? Každý jsme nějaký. Je důležité také cestovat a poznávat, jak se dělá architektura i mimo Česko, či Evropu. A hlavně – nevzdávejte se při prvních překážkách. Celá řada lidí si myslí, že jen oni jsou ti nejlepší, ale chce to často brát věci i s pokorou.
Můžeš připomenout projekt, na který jste obzvláště hrdá? Jaký byl Tvůj přínos a co jsi se při jeho realizaci naučila?
Těch projektů jsou desítky, ale který obzvláště vystupuje mírou získání zkušeností byl 4. kvadrant Dejvického náměstí. Byl to půlroční intenzivní projekt, kde jsme spolupracovali s holandským studiem. Představte si dvě studia a skvělé nápady různých týmů, které máte spojit. Bylo to náročné, ale zároveň obohacující. Naučila jsem se v rámci návrhů spojovat různé typologie i řídit početnou skupinu architektů, urbanistů a krajinářů. Nakonec jsme získali v soutěži 2. místo, což považuji za obrovský úspěch.
Jak se udržuješ v obraze s nejnovějšími trendy a technologiemi v architektuře?
Nejdůležitější je pro mě praxe a neustálé učení se od kolegů. Sleduji také nové trendy a technologie, když cestuji za hranice Česka a Slovenska, odkud pocházím. Určitě je zajímavé i čtení odborných časopisů, nebo sledování světově úspěšných studií na LinkedIn. Důležitá je také spolupráce s lidmi, kteří přinášejí do firmy nové know-how.
Jak vidíš budoucnost architektury a jakou roli v ní podle Tebe budou hrát mladí architekti, případně i technologie?
Budoucnost architektury vidím optimisticky. Věřím, že naše projekty, které dnes plánujeme, budou jednoho dne realizovány a zlepší každodenní život lidí. Zejména v urbanismu jsou projekty od návrhu po realizaci opravdu během na dlouhou trať. Mladí architekti budou pak hrát klíčovou roli ve vytváření udržitelných a inovativních řešení. Nastupující generace je určitě na klimatický dopad budov velmi citlivá. Technologie jako AI nám mohou do určité míry pomoci, ale lidský mozek a emoce zůstanou dle mého názoru v rámci kreativity nenahraditelné.
