Zlomové období pro dřevostavby právě přichází, tvrdí Tomáš Nemrava

U nás je to úplně stejné. Nejde to uspěchat. Jako realizační firma potřebujete čas, nemůžete si jen nakoupit stroje a vlítnout na čtyřpatrovou bytovku.

Nemám. Ve Ždírci nad Doubravou, uprostřed Česka, nedávno Stora Enso vybudovala v podstatě největší fabriku na CLT panely na světě. Naše lesy vyprodukují takové množství dřeva, že pokud byste všechny stavby pozemního stavitelství (nemocnice, administračky, rodinné domy, školy, knihovny atp.) stavěli ze dřeva, tak spotřebujete pouhou čtvrtinu ročního přírůstku. Další tři čtvrtiny ročního přírůstku dřeva tak mohou být použity na výrobu papíru, nábytku nebo pro export. Máme třikrát více dřeva, než jsme měli za Marie Terezie! Ani kůrovcová kalamita v tomto ohledu nepřinesla nějaký razantní zásah.

Ano, protože se chováme jako rozvojová země. Vyvážíme prvotní surovinu, kulatinu, bez jakékoli přidané hodnoty. Namísto toho bychom ji měli zpracovávat do podoby polotovaru nebo ideálně finálního produktu, ať už jde o stavbu, nebo nábytek. Republice tím uniká spoustu peněz, je to prostě hloupé. Jsme leniví přemýšlet nad tím, co s materiálem udělat, jak ho zhodnotit.

Jsme připraveni být soběstační, protože v lokálnosti vidíme velký potenciál. U nás v Novohradských horách natěžíme dříví, nařežeme na vlastní pile a usušíme. Ze zbytků vytápíme kotle, máme sušárny pro 600 kubíků, vyrobíme KVH a BSH hranoly, které dále zpracováváme.

Zhruba 20 % naší produkce míří do Rakouska, v podstatě se jedná o panely pro rakouské dřevostavitelské firmy.

Hlavně ten náskok a důvěru lidí v dřevostavby. U nás s tím stále bojujeme, oni už ale dřevostavby berou jako normální věc, protože v nich vyrostly celé generace. Jsou prostě o 20 let před námi.

První se týká životnosti. Když se o dům staráte, vydrží vám stejně dlouho jako každý jiný. Na světě jsou dřevostavby ze 7. století a pořád fungují. Druhý mýtus je ten, že v dřevostavbách je vše slyšet. Přitom umíme kombinovat těžké a lehké vrstvy tak, že máme daleko lepší mezibytové stěny než jakákoli akustická cihla při stejné tloušťce. Dokážeme u dřevostaveb dosáhnout útlumu až o 10–15 decibelů více při stejné tloušťce konstrukce.

Třetí nepravda je, že dřevostavby vržou. Kdysi se možná stavěly nekvalitní dřevostavby, třeba i ze syrového materiálu. To ale dnes už žádný kvalitní dřevostavař neudělá. Používají se jen vysušené materiály a každý dům projde statikou, takže není důvod, aby v něm něco vrzalo. Také je nesmysl, že v dřevostavbě bude vše praskat nebo že snadno shoří. Dělá se u ní úplně stejné požární posouzení jako na zděný dům.

Do 12 metrů požární výšky se dá u nás stavět normálně. Řekl bych, že je to taková dřevostavařská modla, abychom překonali toto omezení. Všichni za to bojujeme, ale já osobně si myslím, že u 95 % dřevostaveb to vůbec nepotřebujeme. A v případě vyšších staveb je to nyní už také řešitelné. Šestipodlažní dřevostavby potřebují hlavně developeři v Praze, ty jsme schopni řešit inženýrským způsobem. Už se nám to u jedné šestipodlažní dřevostavby podařilo. Aktuálně navíc vzniká metodika na půdě UCEEB, jak navrhovat a posuzovat vícepodlažní dřevostavby nad 12 metrů požární výšky. Myslím, že dnešní hranici je potřeba změnit, a pomalu na tom pracujeme.

Děláme teď například rekonstrukci silničního mostu, u kterého použijeme mostovku ze dřeva. A v Pardubickém kraji připravujeme další tři mosty. Jsou o třetinu levnější, pokud využívají dřevo. Ve Skandinávii je to už normální věc, že se staví dřevěné mosty. Popravdě neznám stavbu, která by ze dřeva nešla postavit. Projekty ale musí mít vždy rozumnou ekonomiku, aby měly pro investory přínos.

Myslím, že to špatně chápeme. Máme totiž za to, že dřevostavbu může stavět jen dřevostavitel. Může ji ale realizovat jakákoli stavební firma. Jen si najme někoho, kdo jí postaví třeba dřevěnou konstrukci. Stavební firmy se ale dřevostaveb zatím bojí, protože postupy jsou složitější. Dřevostavba se totiž vymýšlí dopředu do posledního šroubku. U klasické stavařiny to tak není, a když se pak dívá stavbyvedoucí na plány dřevostavby, orosí se. Vidí úplné detaily a má obavy z toho, jak to zvládne na stavbě pohlídat. Je to celkově jiný přístup. Ani velké stavební firmy nám dodnes nevěří, že jsme schopni pracovat s přesností dvou milimetrů. Je to o získávání důvěry, že naše postupy jsou opravdu přesné a že ve výsledku přinesou méně trápení, než když se spousta věcí řeší ad hoc na stavbě s nekvalifikovanými dělníky.

Jsem přesvědčen o tom, že dřevostavby se budou prosazovat i díky tomu, že nemáme projektanty, stavbyvedoucí, rozpočtáře a na technické školy chodí pořád méně a méně lidí. Musíme k tomu přistupovat chytře. Díky digitalizaci, BIMu a vymýšlení detailů dopředu si zjednodušujeme práci. Čím více toho do digitální podoby dostaneme, tím snáze pak uděláme třeba nabídku. Pracujeme s aplikací BIMTech, která je v ArchiCADu, Revitu i Allplanu. Když projektant použije při kreslení ve 3D naše skladby, má k dispozici 1000 typových detailů, které si může jednoduše vytáhnout, třeba ostění u okna. Dům ve 3D pak můžeme jedním klikem dostat do našeho tesařského softwaru Sema a za den uděláme výrobní dokumentaci. U dřevostaveb tak máme o polovinu méně práce s organizací.