Navrhujeme galerie jako architektonicky kultivované rámce pro umění – citlivě pracujeme s kontextem místa, světlem, tokem návštěvníků i kurátorskou variabilitou. Vytváříme výstavní prostory, které umění neruší, ale podtrhují. Současná architektura galerie podle nás nemusí dominovat – často stačí elementární hmota, jasná struktura a propojení s historií místa.
Flexibilita a variabilita prostoru
V každém návrhu hledáme rovnováhu mezi architektonickou čistotou, provozní logikou a variabilitou, kterou vyžadují kurátorské záměry. Prostor galerie musí být flexibilní – schopný hostit výstavu současného umění, historických exponátů i multimediálních instalací. To vyžaduje promyšlenou práci se světlem, pohybem návštěvníků a jasnou hierarchii prostorů.
Světlo jako hlavní nástroj
Zásadní roli hraje světlo. Přirozené i umělé nasvícení musí podpořit atmosféru expozice a zároveň chránit vystavené artefakty. Využíváme střešní světlíky, nepřímé prosvětlení i chytrou práci s materiály, aby bylo světlo měkké, rovnoměrné a neoslňovalo. Okenní otvory a průhledy situujeme tak, aby návštěvníci vnímali nejen díla, ale i okolní prostředí – propojení galerie s městem či krajinou vytváří další vrstvu zážitku.
Minimalismus a elementární hmota
Současná galerie podle nás nemusí být okázalá. Naopak – často volíme jednoduché, elementární hmoty, které nechávají vyniknout obsahu. Minimalistická architektura má schopnost nechat mluvit exponáty a zároveň zůstat vizuálně silná. V historických kontextech pak hledáme způsoby, jak propojit minulost a současnost. Nové zásahy se mohou stát sebevědomým kontrastem, nebo naopak nenápadným doplněním – vždy však s respektem k původnímu dílu.
Příklad: Gočárova galerie v Automatických mlýnech
Jedním z příkladů je Gočárova galerie v Automatických mlýnech. Její rozšíření jsme pojali jako příběh ve třech kapitolách: očista původního Gočárova díla, zachování zrekonstruované části zázemí a dostavba nové hmoty. Z jedné strany šlo o nezávislý, současný architektonický zásah, z druhé o citlivé propsání historie celého areálu. Nový prvek – subtilní, křehká hmota – odkazuje k nové funkci objektu a vytváří dialog se stávajícími budovami. Díky prostorové dilataci mezi starým a novým vzniká jasná hranice i propojení současně. Namísto přístavby vznikla nová stavba, která areál harmonicky uzavírá. Tento projekt ukazuje, jak může být galerie mostem mezi minulostí a současností, aniž by jedna složka přebíjela druhou.
Galerie jako součást městského života
Při navrhování dbáme také na to, aby galerie nebyla izolovaným objektem, ale součástí městské struktury. Přístupnost, návaznost na veřejný prostor a přirozené zapojení do života města jsou klíčové. Věříme, že galerie má být místem setkávání – nejen mezi umělcem a divákem, ale i mezi různými skupinami lidí, kteří by se jinak nemuseli potkat.
Materiály a kontext
Materiálová řešení volíme podle kontextu. V industriálním prostředí pracujeme s betonem, kovem a sklem, které doplňujeme o teplejší akcenty dřeva. V historických centrech zase hledáme inspiraci v tradičních materiálech, které kombinujeme s moderními technologiemi. Tak vzniká architektura, která je autentická a zároveň nadčasová.
Naše filozofie tvorby galerií
Každá galerijní prostor je pro nás originálem – reaguje na konkrétní místo, účel a komunitu, pro kterou vzniká. Společným jmenovatelem všech projektů je ale úcta k umění, důraz na funkčnost a schopnost přinést návštěvníkům nejen estetický, ale i emocionální zážitek. Ať už jde o nové stavby, nebo citlivé rekonstrukce, naším cílem je vždy vytvořit prostředí, kde se umění a architektura vzájemně doplňují a posilují.
Zaujala vás naše práce? Ozvěte se nám.